Charakteristika oblasti

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko - Máchův kraj patří svou velikostí 410km2 mezi větší CHKO. Vyhlášena Chráněná krajinná oblast Kokořínsko – Máchův kraj byla vyhlášena nařízením vlády ze dne 9. dubna 2014 s účinností od 1. září 2014. Skládá se ze dvou nespojitých územních celků – část Kokořínsko (274 km2, původní část, tak jak byla vyhlášena v roce 1976, s rozšířením u Dolanského rybníka) a část Máchův kraj (136 km2, zcela nově vymezené dosud nechráněné území Dokeska). Pouze velmi malou částí zasahuje do kraje Ústeckého, zatímco kraj Liberecký a Středočeský se téměř stejnou částí dělí o většinu plochy CHKO. Nejvyšším místem je Vlhošť (614 m n. m.) ležící v Libereckém kraji, nejnižším niva potoka Liběchovka v Želízích (175 m n. m.) situovaná naopak v kraji Středočeském. Pokud budeme hovořit řečí čísel, tak Kokořínsko - Máchův kraj leží mezi 14°06' - 14°36' východní délky a 50°38' - 50°23' severní šířky.

Kokořínsko lze charakterizovat jako oblast pahorkatinného typu, která je jedinečná přítomností následujících jevů:

  • specifickou geomorfologií (utváření zemského povrchu), podmíněné převahou kyselých kvádrových pískovců, vytvářejících síť plošin a údolí, na jejichž hranách se vytvořila skalní města, pokličky, skalní brány či okna a další útvary takové formy a rozsahu, jaké nelze nalézt v žádné jiné pískovcové oblasti v České republice;
  • vysokou biologickou rozmanitostí způsobenou především podkladem, polohou a reliéfem oblasti, která se projevuje zejména značnou variabilitou ekosystémů na poměrně malé ploše;
  • unikátním kulturním krajinným rázem s vyrovnaným zastoupením lesní a nelesní půdy, podmíněného historicky absencí průmyslu a rozumným zemědělským využíváním v závislosti na reliéfu krajiny;
  • značným zastoupením lidové architektury a hmotné kultury jak roubené, tak i zděné, která je jedinečná nikoli sama o sobě, ale především svým harmonickým propojením s okolní krajinou v rámci historické sítě osídlení;
  • existencí rozsáhlých mokřadů mezinárodního významu v nivách Liběchovky a Pšovky s unikátní faunou a flórou;
  • přítomností rozsáhlých kyselých reliktních borů pralesního charakteru, jejichž výskyt je koncentrován především v severní části oblasti;
  • rozsáhlými zásobami kvalitní podzemní vody.

Hranice chráněné krajinné oblasti (dále jen CHKO) začíná u nádraží Lhotka u Mělníka na křižovatce silnice Mělník - Mšeno a Kokořínský důl - Lhotka. Odtud jde po okresní silnici severním směrem v délce cca 500 m k bývalé železnici ze Lhotky ke Střednici. Přechází na bývalou trať, kterou sleduje severozápadním směrem až ke křižovatce s místní komunikací vedoucí přes Bundol do Vysoké. Hranice CHKO přechází na tuto komunikaci a po průchodu obcí Vysoká přechází na místní komunikaci přes kótu Humenský vrch do obce Chodeč. Zde hranice navazuje opět na okresní silnici do Horní Zimoře a dále do obce Želízy. Zde se lomí k jihu a po silnici po cca 500 m přechází směrem západním přes údolí Liběchovky cestou kolem koupaliště. Hranice navazuje na místní komunikaci vedoucí jižně od Malého Hubenova směrem jihozápadním a dále severozápadním na jižní okraj lesního komplexu ješovických lesů. Pokračuje po polní cestě sledující okraj lesa severozápadním směrem a stáčí se přes výběžek lesa do obce Ješovice. Z obce jde směrem severozápadním polní cestou vedoucí k Hraběcí kapli a dále k Mariánské kapli v lesním komplexu. Zde opouští území středočeského kraje a přechází do kraje severočeského po lesní a dále po polní cestě do obce Brocno. Dále sleduje okresní silnici do obce Chcebuz, kde se otáčí k severovýchodu po místních komunikacích přes osady Veselí, Újezd a dále polní cestou směrem severním ke kótě 339 m na silnici Bylochov - Strachaly. Po této silnici jde směrem východním v délce cca 700 m, pak přechází na polní cestu přes kótu 321 do obce Mošnice. Hranice odtud sleduje proti proudu toku Obrockého potoka až k okresní silnici Zakšín - Tuhaň. Odtud probíhá po okresní silnici přes obec Tuhaň, Obrok, Domašice, Blíževedly. Za obcí Blíževedly přechází na těleso železniční dráhy, které sleduje směrem severním, později východním, kolem kopce Ronov, až k polní cestě vedoucí kolem křížku a ústící východně od obce Litice na okresní silnici. Dále hranice pokračuje směrem východním na Holany a dále na Loubí. Ve vzdálenosti cca 1 km před touto obcí uhýbá do osady Sušice a pokračuje jižním směrem do obce Dřevčice. Okresní silnicí vede dále do Dubé, kterou prochází, u mlýna Nedamov odbočuje po silnici na východ do obce Korce a dále směrem k obci Tachov, u kóty 302 cca 700 m před obcí přechází na polní cestu odbočující směrem jihovýchodním a pak po silnici jižním a jihozápadním kolem kóty 348 k silnici Dubá - Ždírec. Tuto silnici sleduje směrem východním přes obec Ždírec, Luka až ke kótě 281 na silnici Okna - Žďár. Zde se hranice ostře lomí k jihu po okresní silnici do obce Žďár a vstupuje na území středočeského kraje silnicí směrem na Nosálov. Z Nosálova sleduje okresní silnici přes Lobeč, Mšeno, Nebužely, Střemy a končí opět u nádraží Lhotka u Mělníka.

Kokořínsko je známé především jako malebná krajina dotvářená rozmanitostí pískovcových skal. Její romantika přitahovala i řadu našich význačných osobností, podle jednoho z romantických básníků se vžil i název Máchův kraj. Také pozapomenuté názvy Dubské a Mšenské Švýcarsko naznačují již dávno objevené krásy zdejšího kraje. Přírodní skalní útvary vytvořené zejména na úbočích dolů vytvářejí často bizarní tvary - najdeme zde Obří hlavu, Žábu, Kance, Sněhurku a sedm trpaslíků či nejznámější Pokličky – skalní útvary vzniklé selektivním zvětráváním různě odolných vrstev pískovce, které se staly také emblémem CHKO. Tyto skalní útvary jsou nejlépe vyvinuty v přírodní rezervaci Kokořínský důl, která se svou velikostí přes 2000 ha řadí k těm největším v ČR. Některé skalní útvary byly člověkem často upravovány, ať už z důvodů ryze praktických - vytvoření skalních obydlí (Staráky, Nedamy, skalní mlýn Hlučov), či uměleckých (sochařské výtvory Václava Levého v okolí Želíz). Přestože pískovcové skály a skalní útvary (kromě pokliček např. skalní brány, okna a také pseudoškrapy a voštiny) jsou pro Kokořínsko typické, tak dominanty krajiny tvoří obvykle ojedinělé průniky vyvřelých hornin z období třetihor (např. Housecké vrchy, Vlhošť, Ronov, Korecký vrch).

Krajina v dokeské části CHKO je pahorkatina charakteristická svou členitostí, rozmanitostí přírodních podmínek, rozsáhlými lesními porosty a řídkou hustotou osídlení. Z hlediska prostorového uspořádání a geomorfologie tvoří specifické území v západní části oblasti výběžek Provodínské pahorkatiny, který je na východě ukončený výraznou krajinnou dominantou Provodínských kamenů. Na ně k východu navazuje zalesněný masiv Hradčanské pahorkatiny s výraznou sítí údolí a roklí. Sever Hradčanské pahorkatiny ohraničují členité hřbety zvané Hradčanské stěny. Na jihozápadě navazuje Jestřebská kotlina s Máchovým jezerem. Severně od výše uvedeného území ve směru východ-západ prochází niva meandrující Ploučnice. Východní a jihovýchodní území oblasti zabírá Bezdězská vrchovina, s výraznými výškovými rozdíly a se souvislými lesními porosty.

Základní krajinnou matrici oblasti určují lesní porosty (většinou kulturní bory). Druhou spoluurčující krajinnou složkou jsou vodní prvky – tok Ploučnice, Máchovo Jezero, Břehyňský rybník, Novozámecký rybník a navazující mokřadní biotopy. Sídla, urbanizované a industrializované plochy zaujímají v oblasti malou rozlohu. V krajinné matrici jsou další významnou složkou vizuálně otevřené segmenty krajiny, v některých případech s různými fázemi sukcesního vývoje biotopu. Tyto segmenty odkazují na bývalé nebo současné zemědělské využití či osídlení. Enklávy bezlesí ve sníženinách umožňují výhledy na panoramata krajiny či průhledy na krajinné scenérie. Z hlediska krajinného rázu jsou tyto vizuálně otevřené segmenty krajiny významné, a proto jsou vedly oblastí a míst krajinného rázu, hodnoceny jako samostatné jednotky.

Specifické rysy krajinného rázu Dokeska

  • Platformou krajiny je reliéf charakteru pahorkatiny, tvořený pískovcovou tabulí s podmáčenými sníženinami s vodními toky či vodními plochami. Z této druhohorní platformy nezřídka vystupují neovulkanické kužely.
  • Určujícím vegetačním krytem jsou lesní porosty, především bory, méně bučiny.
  • Jsou patrné výrazné (kontrastní) rozdíly v typech krajiny s odlišným georeliéfem a vegetačním krytem.
  • Významné krajinné segmenty tvoří otevřené bezlesé enklávy kulturní krajiny.
  • Dochovaný počet sídel a urbanizovaných ploch je malý. Kontinuální vývoj kulturně-historických charakteristik území byl především ve 20. století nezanedbatelným způsobem přerušen.
  • Přítomnost velkých rekreačních středisek v blízkosti Máchova jezera.
  • Výrazná konfigurace terénních dominant – neovulkanických suků (Bezděz, Provodínské kameny).
  • Vizuální propojenost území CHKO s přiléhajícím územím – určující jsou výhledy na terénní či kulturní dominanty (Ralsko, Maršovický vrch).

  

Historické osídlení celé oblasti se rozvíjelo v harmonii s okolní krajinou, takže dnes zde najdeme řadu architektonicky unikátních sídel, často i památkově chráněných. Vedle architektury roubené a zděné (používající řezané pískovcové štuky) najdeme zejména v severní části patřící do Libereckého kraje i hrázděné stavby.

CHKO je ve srovnání s okolní krajinou charakteristická především větším zastoupením lesů. Na pískovcích převládají bory, které mají v některých málo přístupných místech charakter reliktních borů, vyvíjejících se již dlouho bez přímého vlivu člověka. Taková místa může zvídavý turista objevit především v přírodní rezervaci Kostelecké bory, ve které jsou lesy ponechány přírodním procesům. V menší míře se reliktní bory, umocněné výraznými skalními útvary, nacházejí v přírodních památkách Stříbrný vrch a Martinské stěny. Skalní hrany v těchto památkách, porostlé vřesem a lišejníky hostí unikátní faunu bezobratlých živočichů a setkat se zde můžeme například s pavouky sklípkánky, kteří jsou příbuznými severoamerických sklípkanů. Asi nejzajímavější ”lesní” rezervací Kokořínska je Vlhošť. Bory porůstají nejenom Malý Vlhošť, ale také jižní a jihozápadní svahy Vlhoště, tvořené výraznými patry pískovcových skal. Rozeklané skály jsou hnízdištěm řady ptáků, z nichž nejvzácnějším je sokol stěhovavý. Opakem jsou výrazně vlhčí severní a severovýchodní svahy. Na jejich tvorbě se podílely vyvřelé horniny a proto jsou porostlé květnatými bučinami. Tento porost má místy pralesní charakter a patří v liberecké části Kokořínska k těm nejzajímavějším a nejhodnotnějším. Listnatý suťový les s menšími kamennými poli můžeme obdivovat i při výstupu na zříceninu hradu na vrcholu kopce Ronov ve stejnojmenné přírodní památce.

Kokořínsko však nejsou jen skály a lesy. Jedním z nejvýznamnějších fenoménů tohoto území jsou mokřady, a to především mokřady v nivách Liběchovky a Pšovky. Jejich přírodovědný význam vedl až k zapsání do seznamu mezinárodně významných mokřadů chráněných tzv. Ramsarskou úmluvou. Setkat se zde můžeme s řadou vzácných živočichů a rostlin od raka říčního či drobného plže vrkoče bažinného až po orchideje kruštík bahenní či běžnější prstnatec májový. Zajímavostí je, že se zde setkávají druhy žijící v horách či severských zemích s druhy vázanými na nížiny.

Výjimečná přírodní společenstva doplňuje na Kokořínsku harmonická krajina formovaná hospodařením našich předků. Bohužel ne vždy se k ní chováme s úctou a snahou o její zlepšení, tak jak by si to jistě zasloužila.

Regionální pracoviště Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt