Historie území

            Hlavní časový řez důležitých mezníků v historickém vývoji Kokořínska:

            (regionální údaje přepracovány dle RÁC, 1985)

Pravěk

  • Před 250.000 lety z doby starého paleolitu doloženy kamenné industrie z okraje oblasti (Liběchovsko, okolí Stvolínek).
  • 5.000-2.000 let př. Kr. z období mladší a pozdní doby kamenné jsou doložena stálá sídliště s pevnými dřevěnými obydlími opět při okrajích oblasti (Mšeno, Lobeč, Liběchov), ale menší i uvnitř celku. S tím souvisel rozvoj zemědělství, rozsáhlejší zásahy do lesních celků i populační rozvoj v období neolitu a eneolitu na území Čech a Moravy.
  • V době římské (0-400 po Kr.) a v období stěhování národů (400-600 po Kr.) je osídlení oblasti velmi řídké.

Středověk

  • Rozlehlé hradiště Hradsko je mnoha archeology považováno za slovanský Canburg, roku 805 neúspěšně obléhaný císařem Karlem Velikým. V tomto období se předpokládá na našem území vláda regionálních knížat důsledně sepjatých společnou obranou.
  • V 11. – 12. století v období tzv. vnitřní kolonizace Čech, kdy došlo k dosídlení dosud neobsazených ploch staré sídelní oblasti, vznikala trvalá sídliště i na Kokořínsku. Předpokládá se, že na místě dodnes existujících vesnic v povodí Pšovky a Liběchovky, centrální části oblasti i na severu, kde se vybudoval základ budoucí vlády rodu Ronovců[1].
  • v 13. a 14. století vyvrcholilo osidlování Kokořínska při tzv. vnější (německé, velké) kolonizaci, kdy byla osídlována krajina v oblasti pahorkatin. Novým osadníkům byla půda dávána dědičně (po tzv. emfyteuckém právu); bylo založeno několik nových osad s pevným katastrem, někdy velmi rozsáhlým[2]. Dotvořila se siť farností s kostely (cca 20, v původní podobě nedochovány)[3]. Vznikají první mlýny na Pšovce, z nich některé přetrvaly dodnes. Skalní hrádky, které se v oblasti ve fragmentech dochovaly rovněž, spadají původem do tohoto období (manské tvrze).
  • V závislosti na lokaci u obchodních cest z centra Čech do Lužice (prehistorických) i nově vzniklých cest, se několik osad změnilo v trhová městečka: Kravaře, Blíževedly (13. stol); Dubá, Holany, Mšeno (14. stol).
  • Téměř celé území oblasti je v 15. století pod vládou Ronovců, kteří zde vybudovali důmyslnou síť hradů, hrádků a tvrzí (od konce 13. stol.).
  • Přes pokroky při obdělávání plužiny a nový trojhonný systém si velký význam v oblasti udrželo dobytkářství (nepříliš úrodné půdy).
  • Konec 14. století s pandemiemi moru, poč. 15. století charakterizovaný husitskými válkami, následná katastrofální neúroda v Čechách, byly příčinou velkého společenského přelomu v oblasti. Rozpadá se panství Berků z Dubé (z rodu Ronovců) ovládajících celý kraj. Došlo k všeobecnému úpadku oblasti, kde zaniklo asi na dvě desítky sídel a třetina Berkovských hrádků. Podmínky byly odlišné ves od vsi dle nových majitelů. Významnějším rodem vlastnícím statky na území dnešní CHKO byl rod Smiřických.
  • Teprve ve 30. – 40. letech 15. století a hlavně za vlády Jiřího z Poděbrad se zacelily nejhorší rány v zemědělství, ale i vývoji celého království.

Novověk

  • Nová epocha započatá sjednocením českých zemí za krále Vladislava II. Jagellonského, byla pro naše území skutečnou renesancí ve všech ohledech. V oblasti nastala opětovná kolonizace (často Němci), nárůst plochy plužiny a vznikla nová feudální forma podnikání tzv. režijní velkostatky.
  • 17. století a doba třicetileté války byla dalším a pro národnostní vývoj zásadním přelomem. Decimace obyvatelstva tažením různých armád, morových epidemií, vylidnila oblast Kokořínska drastickým způsobem[4]. Řada vsí zanikla navždy[5], některé ve svých původních půdorysech, aby při následné kolonizaci byly obnoveny v jiných částech katastru (Medonosy). Toto období přineslo řadu památek patrných dodnes – přizpůsobení skalních převisů a obyvatelných jeskyní, vojenské valy. Z nových osad vznikla dominikální osada Bukovec (r.1654), na severu oblasti Hvězda (r.1676), obnovila se víska Stranné (r.1660).
  • Období třicetileté války přineslo změnu v tradičním odvětví zemědělství – vinohradnictví. Zánik historických vinic byl nahrazen do té doby nepříliš rozšířeným chmelem. Rozsah tyčkových chmelnic (odrůda Zelenáč) byl na dnešní dobu nebývalý, s kulminací v letech 1780 - 1820. Pěstování chmele podnítilo rozvoj specifické architektury. Dobytkářství vlivem nízkých stavů dobytka po třicetileté válce upadá ve prospěch obilnářství, které se rychleji zhodnocovalo. Rozorávala se část rovinných luk, mýtily se lesy a rušily některé rybníky. Během 18. století se rozvinul chov ovcí a pěstování lnu.
  • Nová kolonizace, podobně jako v jiných částech tzv. vnitřních Sudet, nastává po třicetileté válce především Saskými osadníky, často zprostředkovaně z vnějších Sudet (tkalci z Liberecka). Kolonizace probíhala od severu a zastavila se na budoucí. jazykové hranici – severozápadní část byla germanizována, zatímco jihovýchodní zůstala česká.
  • Rekatolizace nepřinesla hlubokou změnu v přesvědčení, ale přinesla okázalý barokní sloh, který poznamenal převážnou část dochovaných církevních i šlechtických stavebních památek[6]. Do krajiny v tomto období proniká velké množství drobné sakrální architektury (křížové cesty, kaple, boží muka, sochy světců zejména sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a sv. Prokopa).
  • Od druhé pol. 17. století a po celé 18. století probíhaly v oblasti selské nepokoje lokálního charakteru[7], souvisící s celkovou svízelnou situací poddaných.
  • Koncem 18. století se jako obecný trend v Čechách poprvé objevuje umělá obnova lesa (setí, sázení). Tento jev nastal i v Kokořínské oblasti, která byla po staletí zatížena nadměrnou těžbou, jejíž kulminace začala od pol. 17. stol. Kromě zvýšené potřeby dřeva obnovu lesních porostů stěžovala až do 19. století pastva ovcí a skotu, a hrabání steliva.
  • Poslední fáze Pobělohorské kolonizace na Kokořínsku spadá do druhé pol. 18. stol.[8]
  • Projevy klasicistního slohu (19. stol.) nacházíme na větším počtu světských staveb, v nejtypičtější formě jej dodnes nalézáme u statků v severní části oblasti (např. osada Loubí), ve skromnějším výrazu i jinde.
  • Během 19. století probíhal společenský vývoj českého a německého etnika složitěji; na rozdíl od relativně poklidného národnostního vývoje v oblasti v 17.-18. století.
  • Pro dálkovou dopravu byla důležitá státní silnice z Dubé přes Deštnou, Zakšín, Medonosy, Chudolazy, Tupadly, Želízy a Liběchov do Mělníka (1831-34); součást dálkové silnice z Prahy do Lužice.
  • V zemědělství opět profitoval chov hovězího dobytka, velmi rozšířené bylo včelařství, postupně klesal chov ovcí. V rostlinné výrobě převládalo obilnářství, rozmáhalo se řepařství. Naopak zaniklo lnářství a pěstování konopí.
  • V průmyslu převládaly historicky dominantní mlýny a pily, z nichž některé během 19. století zanikají. Přibyly kamenolomy, pískovny a cihelny.
  • Historickým přelomem v českých zemích bylo budování železniční sítě v 2. pol. 19. století.  Oblast je sice lemována důležitými úseky železnice (Doksy, Liběchov), žádný však nezasáhl do vlastní oblasti a neumožnil změnu dopravních poměrů. Tím zůstal zachován zemědělský charakter oblasti, který sice vyloučil akumulaci kapitálu a průmyslu, ale umožnil v podstatě konzervaci krajiny s její architekturou a typy osídlení víceméně až do dnešní doby. Pouze v jižní části oblasti byla zřízena lokální dráha Mělník – Mšeno a trať Litoměřice – Česká Lípa, při severní hranici CHKO.
  • První polovina 20. století je významná především vybudováním nové cestní sítě. V tomto období je nově vybudována silnice okolo hradu Kokořín (serpentiny) a v celém území oblasti jsou silnice náležitě upraveny.
  • Po vzniku republiky se zásadním způsobem změnila půdní držba a nastává dělení pozemků.
  • Hospodářství významně ovlivnila celonárodní hospodářská krize v 30. letech 20. století (zánik pivovarů, kamenolomů, mlýnů).
  • Po mnichovském diktátu je většina českého obyvatelstva smíšených vesnic donucena k vystěhování za hranice sudetské župy, opuštěné majetky zabírají říšští Němci a s nadsázkou lze hovořit o další německé kolonizaci.
  • Konec války sebou přinesl ničení nehmotné kultury v obcích (kroniky, archívy) a živelný, později řádný odsun Německého obyvatelstva.
  • Nastává v pořadí dosud poslední „kolonizace“ občany české a slovenské národnosti a repatrianty z Podkarpatska a Balkánu. Osídlování však probíhalo mnohem pomaleji nežli v pohraničí.
  • Větší stavební aktivity proto nastávají až v 60. a zejména 70. letech 20. století. Oblast Kokořínska je objevována „lidmi z měst“, kteří výhodně skupují vyvlastněná stavení. Trend je usměrňován státem kategorizací sídel na spádové, střediskové a ostatní obce. To sebou neslo budování infrastruktury a výstavbu typizovaných, urbanisticky i architektonicky často naprosto nevhodných objektů občanské vybavenosti.
  • V tomtéž období byla zahájena výstavba tzv. bytovek, v souvislosti s koncentrací zemědělské výroby do větších celků. Celkový vliv na ráz takto „vylepšených“ sídel má dodnes negativní dopad.
  • Po roce 1989 vývoj částečně kopíruje situaci v jiných částech státu. Nevhodná, ale o to masivnější, venkovská a příměstská urbanizace 90. let, která jakoby podtrhla a završila necitlivý postoj socialistické éry k venkovu a která zaplavila téměř celé území našeho státu se naštěstí oblasti Kokořínska vyhnula a zasáhla jej pouze okrajově[9]. Potěšitelné pro ochranu struktury krajiny je, že se uzákonila ochrana krajinného rázu a urbanisticky cenná sídla získala ochranu formou vesnických památkových zón a rezervací. 


[1] Do tohoto období datujeme pravděpodobně vznik sídel: Obrok, Tuhaň, Pavličky, Zátyní, Dubá, Mšeno, Medonosy, Deštná, Vidim, Vlkov, Kanina, Klučno, Kluk, Újezd, Chcebuz, Ješovice, Týn, Luka (pův. Kluk), Sedlec, Lobeč, Skalka, Sranné, Střemy.
[2] Nové osady založené v tomto období: Blatce, Blatečky, Bořejov, Brocno, Březinka, Dobřeň, Domašice, Dražejov, Dřevčice, Hubenov, Chudolazy, Jestřebice, Korce, Kruh, Libovice, Nedvězí, Nosálov, Olešno, Osinalice, Příbohy, Rozprechtice, Sitné, Skramouš, Střezivojice, Šemanovice (15.stol), Tachov, Truskavna, Tubož, Tupadly, Vojetín, Vysoká, Zakšín, Zimoř, Želízy, Ždár, Ždírec. Některé ze starších osad byly znovu založeny po emfyteutickém právu (Tuhaň r. 1390). Původní katasry, jež byly často velmi rozsáhlé, vedly ke vzniku dalších osad a samot (Osinalice – Osinaličky, Tuhaň – Tuhanec)
[3] Písemné zprávy se dochovaly: Blíževedly, Brocno, Deštná, Dubá, Holany, Hradsko, Chcebuz, Kravaře, Liběchov, Medonosy, Mšeno, Nebužely, Šemanovice, Vidim, Vysoká.
[4] V podstatě tentýž proces jako v předešlé době husitských bouří…
[5] Např. Bročky u Blíževedel, dvorec či samota se dochovaly z Rymáně, Velké a Malé Březinky, Rozprechtic, Pousky (Pačkov).
[6] Bylo zřízeno litoměřické biskupství, kláštery jezuitů v Mělníce a Hoštce, augustiánů v České Lípě a Bělé pod Bezdězem, Benediktinů na Bezdězu.
[7] Selské rebelie jsou z tohoto období doložené z celého území zemí Koruny české.
[8]  Z tohoto období pocházejí obce: Nové Osinalice - 1800 (pův. Mlýnský Vrch - 1765, respektive Nová Ves - 1784), Konrádov – 1700, Vojtěchov, Ráj, Janova Ves (1798), obnova osady Příbohy nebo Hubenova.
[9] Mimo jiné i díky omezení a regulaci výstavby v rámci ochrany zachovaného stavu krajiny vyhlášením CHKO Kokořínsko (již r. 1976), a s většími pravomocemi po r. 1992 díky zákonu o ochraně přírody a krajiny.

Regionální pracoviště Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt