Národní přírodní památka Rečkov

Lokalizace:     území mezi obcemi Velký Rečkov a Nová ves u Bakova nad Jizerou
Obec: Bakov nad Jizerou
Katastrální území:    Nová Ves u Bakova nad Jizerou
Výměra:         24,3 ha, ochranné pásmo 20,6 ha
Nadmořská výška:   220 m.n. m.
Vyhlášeno: 2010

                       

Charakteristika území

Komplex mokřadních biotopů v nivě Rokytky a Bělé. Jedná se o pestrou mozaiku olšin, lučních biotopů, pramenišť a vodních ekosystémů. Nejcennější části zahrnují slatinné biotopy.

Důvody ochrany a péče

Národní přírodní památka Rečkov byla vyhlášena v roce již 1949 na území o rozloze 3,45 ha k ochraně lokality popelivky sibiřské (Ligularia sibirica). V r. 2010 došlo k přehlášení území a vyhlášení v nových hranicích. Na základě nových poznatků bylo území vyhlášeno také pro ochranu dalších fenoménů. Předmětem ochrany jsou slatinné a bezkolencové louky a přirozené mokřadní olšiny tvořící biotop vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, včetně populace popelivky sibiřské (Ligularia sibirica) a vrkoče bažinného (Vertigo moulinsiana). Slatinné biotopy jsou nejvíce ohrožený šířením rákosu a náletu olší, proto jsou pravidelně koseny v různém časovém období. Jedná se o tzv. mozaikovou seč, kdy se část porostů nechá nepokosena do příštího roku. Tím se podporuje i řada dalších druhů nejenom hlavní předmět ochrany. U bezkolencových luk dochází k pravidelnému kosení, aby nedocházelo k hromadění živin a ztrátě druhové diverzity.

Geologie

Geologickým podložím je tvořeno křídovými vápnitými pískovci, na nichž se vyvinuly zvodnělé nivní sedimenty s převahou písčité složky. Převážná část území se nachází v nivě přirozeně meandrujícího toku Rokytky, která zde přirozeně meandruje a vytváří i více ramen, slepých či průtočných. Díky podmáčenému charakteru lokality se zde vyvinuly v půdním profilu organozemě, gleje a fluvizemě. Území v němž se nachází NPP patří do okruhu tzv. pískovcových údolí s plochým dnem, které tvoří součást pískovcového fenoménu. Údolí kolem Rokytky se vyznačuje vyrovnanou spádovou křivkou a příčně i podélně velmi plochou, stále podmáčenou nivou s četnými přídatnými prameny, hojnou sedimentací slatinného či rašelinného materiálu, absencí klasických hlinitých povodňových hlín, které jsou nahrazeny mnohem písčitějším a méně úživným materiálem. Rokytka teče v rovině se zcela plochou nivou, která je proto silně zvodnělá, převažuje slatinná sedimentace. Slatina je někde jen mělká (0,3 m) a pod ní je písek nebo písčitá slatina. Druhým extrémem jsou místa s akumulací až 1,45 m slatinného subakvatického materiálu typu gyttja. Tento velmi pestrý profil mozaikuje v celé šíři nivy, bez ohledu na vzdálenost od potoka. Ukazuje to na bohaté meandrování nebo větvení toku se vznikem drobných stabilních tůněk či jen louží. Na levobřežním kraji nivy je zřetelné zvlhčení. Převládají zde povodňové hlíny, ale místy jsou opět akumulace slatiny nebo gyttji. Této kompozici odpovídá vegetace.

Flóra

Téměř celé území, s výjimkou okrajových částí, je mozaika mokřadních biotopů. Větší část území zaujímají mokřadní olšiny (Carici acutiformis – Alnetum), potoční vegetace podél Rokytky s potočnicí zkříženou (Nasturcium x sterile) či potočníkem vzpřímeným (Berula erecta) a prameništní vegetace s řeřišnicí hořkou (Cardamine amara). Bylinné patro olšin není druhově bohaté, nalezneme zde převážně vysoké ostřice (ostřice ostrá Carex acutiformis, ostřice štíhlá Carex gracilis, ostřicí měchýřkatá Carex vesicaria), doplněné jen několika málo druhy krtičník stinný (Scrophularia umbrosa), přeslička bahenní (Equisetum palustre), smldník bahenní (Peucedanum palustre), kapradiník bažinný (Thelypteris palustris), šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata). Společenstva vysokých ostřic (Magnocaricion) se vyvinula v místech se stále stagnující vodou hojně se vyskytuje ostřice trsnatá (Carex paniculata), vzácně ostřice odchylná (Carex appropinqua). Ve stromovém patře převažuje olše lepkavá, ale můžeme zde nalézt i výsadby olše šedé.

popelivka sibiřská (odkvetlá)

popelivka sibiřská

olšina (lokalita Rečkov)

Nejcennější část území je slatinná louka s výskytem několika orchidejí prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis), kruštíkem bahenním (Epipactis palustris) či bradáčkem vejčitým (Listera ovata). Z dalších vzácných druhů zde nalezneme kozlík lékařský (Valeriana dioica), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), masožravý druh rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), toliji bahenní (Parnassia palustris), sítinu uzlíkatou (Juncus subnodulosus) nebo drobnou kapradinku hadilku obecnou (Ophioglossum vulgatum). Nejvýznamnější rostlinou je zde popelivka sibiřská (Ligularia sibirica), vyskytuje se jak na slatinném bezlesí, tak ji nalezneme i v rozvolněné olšině či lemových společenstvech, řídkých rákosinách. Při větším zástinu tento druh zůstává sterilní. Druh kvete v pozdním létu, semena dozrávají v září.

Kromě výše uvedených druhů je zde zastoupeno i mnoho druhů ostřic, které jsou typické pro společenstva nízkých ostřic (Caricion davallianae), ostřice prosová (Carex panicea), ostřice šupinoplodá (Carex lepidocarpa), ostřice Davallova (Carex davalliana).

Fauna

Na Rečkově se vyskytuje silná populace drobného měkkýše vrkoče bažinného (Vertigo moulinsiana), kterého řadíme společně s popelivkou mezi glaciální relikty. Z dalších typických druhů bezobratlých slíďák Hygrolycosa rybrofascidata nebo plachetnatky Saaristoa abnormis a Taranuctus setosus. V mokřadních porostech se vyskytuje chřástal vodní (Ralus aquaticus), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis).

Ostatní

Předmětem ochrany jsou rovněž typy přírodních stanovišť a druhy pro které byla vyhlášena EVL Rečkov (kód lokality CZ 0212020, karta lokality (http://www.nature.cz/natura2000-design3/web_lokality.php?cast=1805&akce=karta&id=1000068578) a které se nachází na území NPP Rečkov.

 

Lokalizace NPP Rečkov (ZM10)

Regionální pracoviště Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt