Přírodní rezervace Kokořínský důl

Lokalizace:  Rozsáhlé území s převážně lesními porosty přibližně mezi obcemi Nebužely, Mšeno, Olešno, Dobřeň, Kokořín a Bosyně.
Katastrální území:  Střemy, Vysoká u Mělníka, Nebužely, Bosyně, Janova Ves, Kanina, Kokořín, Sedlec u Mšena, Jestřebice u Kokořína, Mšeno, Dobřeň, Tubož, Olešno,
Výměra:  2096,9693 ha
Nadmořská výška:  205–350 m
Vyhlášeno:  1953

 

Motiv ochrany: Údolí Pšovky je zaříznuté do kvádrových pískovců středního turonu. Nestejná rozpustnost různých tmelů v jednotlivých pískovcových blocích způsobila vznik tzv. "pokliček", skalních měst a dalších pozoruhodných geomorfologických fenoménů. Botanicky pestré území je na kontaktu termofytika a mezofytika, kde se stýkají teplomilné druhy středočeské nížiny, podhorské druhy Polomených hor i vlhkomilná polabská flóra. V mokřadech v údolní nivě  a na dně inverzních roklí se vyskytují vzácné druhy rostlin a unikátní fauna bezobratlých živočichů. Významnými refugii teplomiilné fauny a flóry jsou naopak izolované plochy spraší na skalních výchozech.

 

Geologie:  Z hlediska geomorfologického vývoje území jsou nejvýznamnějšími horninami křemenné pískovce kvádrové s chudou, prachovitojílovitou, řidčeji vápnitou základní hmotou, patřící ke střední a vyšší části jizerského souvrství (střední - svrchní turon). Odpovídají části střední a svrchní pískovcové sekvenci (tj. nahoru hrubnoucích cyklů, resp. prvnímu a druhému kokořínskému kvádru). Jejich výborná propustnost, místy intenzivní rozpukání a různá odolnost vůči zvětrávání (zvláště přítomnost poloh železitých pískovců a slepenců) umožnily vznik kaňonovitých údolí a roklí se skalními stupni, menších skalních měst (u Mšena, Vojtěchova) a dalších geomorfologických mezoforem jako římsy, skalní brány, okna, výklenky a jeskyně a zejména pokličky. Ty jsou v klasickém vývoji zastoupeny při ústí kaňonu Močidla do Kokořínského dolu. Předpokladem jejich vzniku byla původně souvislá poloha železitých hrubozrnných pískovců až štěrčíkovitých slepenců (vrchol nejvyššího cyklu nižšího řádu v druhé pískovcové sekvenci), která byla vůči zvětrávání odolnější než křemenné pískovce v jejím podloží. Počátek založení údolí Pšovky lze předpokládat už v pliocénu. K maximálnímu prohloubení došlo v průběhu středního pleistocénu a již jeho koncem mělo údolí kaňonovitý ráz. Ve svrchním pleistocénu nepokračovalo další zahlubování toku. Jeho akumulační činnost se projevila zvláště ve střední a dolní části údolí, kde se ukládaly převážně písčité, méně hlinitopísčité sedimenty, místy se štěrky na bázi (svrchní pleistocén - subrecent). Holocenní údolní nivu tvoří fluvizemě a glejové půdy s ojedinělými výskyty organozemí (slatiny aj.). Na okraje údolí často zasahují sprašové hlíny a spraše s hnědozeměmí, z části ilimerizovanými. Údolní svahy pokrývají arenické kambizemě a podzoly.

 

Květena: V Kokořínském dole bylo zaznamenáno více než 700 druhů vyšších rostlin. Nejčastější vegetační jednotkou , vázanou na hrany pískovcových údolí a na skalnaté svahy, jsou borové doubravy s brusinkou obecnou (Rhodococcum vitis-idea), borůvkou černou (Vaccinium myrtillus), smldníkem olešníkovitým (Peucedanum oreoselinum), apod. Na těchto stanovištích rostou i reliktní bory (Dicrano - Pinion), které je však těžké odlišit od kulturních borů po mnohaletém hospodaření člověka. Ojediněle se zde vyskytuje vápnomilný bor s válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum), ostřicí chabou (Carex flacca), ostřicí nízkou (Carex humillis), pcháčem bezlodyžným (Cirsium acaulon), černohlávkem velkokvětým (Prunella grandiflora), hadím mordem nachovým (Scorzonera purpurea), třešní křovitou (Cerasus fruticosa), devaterníkem velkokvětým tmavým (Helianthemum grandiflorum subs. obscurum), prorostlíkem srpovitým (Bupleurum falcatum) apod. Jen na málo místech na svazích, častěji na okrajích roklí, se zachovaly habrové doubravy a javořiny se zastoupenímdruhů, jako je jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea). Na plošině se spraší rostou subxerofilní doubravy s tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), nebo smldníkem jelením (Peucedanum cervaria) a v polohách bez spraší pak kyselédoubravy s metličkou řivolakou. (Avenella flexuosa), bikou bělavou (Luzula luzuloides), černýšem lučním (Melampyrum pratense), kostřavou ovčí (Festuca ovina) a dalšími. Svahy v hlubších údolích s teplotní inverzí jsoucharakterizovány porosty acidofilních bučin s věsenkou nachovou (Prenanthes purpurea) a bukovníkem kapraďovitým (Gymnocarpium dryopteris). Na některých místech se objevují druhy habrových doubrav, jinde zas druhy acidofilní. Dna několika území s vodními toky zarůstají jak bažinnými olšinami (Carici elongatae - Alnetum) s ostřicí prodlouženou (Carex elongata) a kapradiníkem bažinným (Thelypteris palustris), tak potočními jaseninami (Pruno - Fraxinetum) s nitrofilními druhy, např. bršlicí kozí nohou (Aegopodium podagraria). V hluboce zaříznutých údolích se nacházejí fragmenty snad reliktních smrčin s výskytem sedmikvítku evropského (Trientalis europea) a třtiny chloupkaté (Calamagrostis villosa). Mnohem častější jsou v údolích kulturní smrčiny s chudým podrostem. Nezalesněné polohy údolního dna zaujímají převážně mokřadní společenstva. Většinou jde o různé sukcesní fáze od obhospodařovaných luk k porostům vysokých ostřic a rákosin. V nivě Pšovky, která se vyvíjela po několik posledních desítek let přirozeně, bez výraznější účasti člověka, nalézáme řadu společenstev s vzácnými ohroženými druhy. V korytě Pšovky to je z nižších rostlin ruducha Batrachospermum moniliforme, z vyšších pak rdest alpský (potamogeton alpinus), pryskyřník velký (Ranunculus lingua), leknín bělostný (Nymphaea candida), v polohách s vodní hladinou v úrovni vegetace vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a na mokrých ostřicových  a pcháčových loukách ve vegetaci svazu Caricion fuscae a Calthion prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), všivec bahenní (Pedicularis palustris) a úpolín nejvyšší (Trollius altissimus). Na nezalesněnýh místech mimo údolní dno (stráně a výchozy skal) se na jižně exponovaných plochách vyskytují vzácné xerothermní druhy, např. kosatec bezlistý (Iris aphylla), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), kavyl Ivanův (Stipa joanis) a jiné. Osobitým biotopem jsou stinné a vlhké rokle (např. rokle Apatyka), jejichž stěny a okraje jsou zarostlé polštáři mechorostů, často i společenstvem kapradin Gymnocarpium dryopteris - Phegopteris connectilis. Ty se po čase uvolňují, sjíždějí po skále a na dně rokle vytvářejí hromadící se vlhký humus, na němž se vytváří kapradinová niva, podobná nivám na úpatí horských lavinových drah. Vzácně se na pískovcových teráskách a římsách vyskytne vranec jedlový (Huperzia selago). V území se vyskytuje rovněž značný počet ruderálních druhů rostlin (téměř 15 % z celkového počtu). Z břichatkovitých hub byla v území pod suchými skalními převisy nalezena velmi vzácná polopouštní podivuhodná houba battarrovka Stevenova (Battarracea stevenii), která vtoří v písku pod skalami až 30 cm vysoké, rychle vysychavé plodnice.

 

Zvířena: Unikátní je zejména fauna bezobratlých živočichů v mokřadech podél potoka Pšovka a ve vlastním toku. Vedle druhů vzácných je zde možno najít i druhy jinde se v České republice nevyskytující a často ohrožené v rámci celé Evropy. Příkladem může být měkkýš vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana), který se v Čechách vyskytuje pouze na mokřadech v údolích Liběchovky a Pšovky. Vzhledem k inverznímu klimatu v údolí se tu vyskytují jak teplomilné druhy z Polabí, tak i chladnomilné druhy, které mají centrum svého rozšížení v severní Evropě. Jedním z druhů žijících především v severní Evropě je chrostík Oxyethira simplex, který se kromě jediné lokality v České republice a další v Německu vyskytuje pouze v severní Evropě. Z dalších vzácných či ohrožených druhů žijících v mokřadech je nutno zmínit plže vrkoče útlého (Vertigo angustior), dále Perpolita petronella, Vallonia enniensis a mlže hrachovku říční (Pisidium amnicum),  a h. čárkovanou (P. tenuilineatum), z pavoukovců drobného pavouka Mysmenella jobi (u nějž jde o druhý nález v České republice, první je z roku 1973), lovčíka vodního (Dolomedes fimbriatus),  slíďáka Hygrolycosa rubrofasciata a plachetnatku Kaestneria pullata, jepici Paraleptophlebia werneri, vodní ploštice klešťanku Sigara hellensii a hladinatku Microvelia buenoi (je to její jediná známá lokalita v Čechách) či střevlíka Epaphius rivularis (v České republice jde o vlmi vzácný mokřadní druh). V potoce Pšovka se až do roku 1998 vyskytovaly 3 druhy raků. Kromě původního raka říčního (Astacus astacus) také rak bahenní (Astacus leptodactyllus) a ze severní Ameriky dovezený rak pruhovaný (Orctonectes limosus). Vlivem epidemie (tzv. račí mor) vyhynul rak bahenní i rak říční (ten přežívá ještě mimo PR Kokořínský důl), zatímco rak pruhovaný epidemií postižen nebyl. V zachovalých úsecích potoka Pšovky se udržuje ichtyocenóza  s původními druhy ryb, hrouzkem obecným (Gobio gobio) a mřenkou mramorovanou (Noemacheilus barbatulus). Nejvýznamnější je početná hybridní populace sekavců Cobitis elongatoides a C. taenia. Vyskytuje se zde i silná populace ploštěnky Crenobia alpina. Tůňky a tůně obývá skokan štíhlý (Rana dalmatina) a čolek horský (Triturus alpestris). Kromě společenstev mokřadů lze nalézt i vzácné či ohroženíé živočichy i na xerotermních lokalitách na hranách skal. Zde se např. vyskytují vzácní pavouci - sklípkánek hnědý (Atypus affinis), drobná plachetnatka Centromerus prudens, známá z České republiky pouze z několika lokalit, dále slíďák Alopecosa sulzeri, cedivka Amaurobius jugorum, skákavka Talavera aequipes, plachetnatka Meioneta equestris a běžník Ozyptila scabricula. V teplomilné doubravě na opuce v jižním cípu Kokořínského dolu byla na jediném místě v České republice nalezena plachetnatka Porrhomma microcavense. Redukované oči naznačují, že se jedná o druh žijící primárně v podzemním prostředí a na povrchu se objevuje pouze náhodně. V chladných inverzních údolích byl nalezen vzácný sekáč klepítník členěný (Ischyropsalis helwigii). Aktuálně byly zaznamenány 63 ptačí druhy. Ze vzácnějších druhů byl v poslední době pozorován sokol stěhovavý (Falco peregrinus), čáp černý (Ciconia nigra) nebo dudek chocholatý (Upupa epops). V opuštěných stavbách jsou kolonie netopýra velkého (Myotis myotis) a ve sklepích a jeskyních zimuje např. vrápnec malý (Rhinolophus hiposideros), netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr velký (Myotis myotis), či netopýr ušatý (Plecotus auritus). Z drobných zemních savců byli kromě běžných druhů zjištěni i plch velký (Glis glis) a myška drobná (Micromys minutus).

 

Využití: Mokřady se hospodářsky nevyužívají a jsou na nich prováděny pouze zásahy vedoucí ke zlepšení podmínek pro cenná společenstva rostlin a živočichů. Na vhodných a přírodovědecký výzkumem vybraných plochách se provádí kosení, odstraňování náletu, obnova a tvorba drobných vodních ploch, eventuálně odbahňování rybníků. Odstraňování náletu dřevin se provádí také na drobných xerotermních plochách na okrajích skal.

 

Poznámka: V současné době je připraveno přehlášení přírodní rezervace a vyčlenění území zastavěných či zastavitelných částí obcí.

Lokalizace PR kokořínský důl (ZM50)

Regionální pracoviště Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt